Já si myslím, že pro někoho jsou děti opravdu smyslem života. Já si vzpomínám, když moje sousedka ještě měla malé děti, jak ona stále na své děti nadávala. Byla jsem tenkrát o pět let starší, než její děti, takže mě v té době bylo šestnáct let a absolutně jsem nechápala, proč ona na své děti jenom nadává. Vůbec pro ně neměla dobrého slova. Opravdu hodně mě to mrzelo. A i když jsem ještě v té době neměla své vlastní děti, tak jsem si říkala, že přesně takhle jako moje sousedka se chovat rozhodně nechci. Chtěla jsem dlouho děti, už ve svých devatenácti letech jsem si řekla, že bych klidně už chtěla mít ihned dítě, jenomže jsem neměla vůbec žádného partnera, takže jsem logicky také vůbec nemohla nikomu říct, že bych chtěla mít dítě. A kdyby se to náhodou dozvěděla moje máma, že bych v devatenácti letech chtěla mít dítě, tak by se asi zbláznila.
A vůbec nechci slyšet, co by třeba na to řekl otec a nebo moje babička s dědečkem, kteří byli velice konzervativní. Babička s dědečkem říkali, že sex a dítě jedině až po svatbě. A kdyby si mysleli, že bych v devatenácti chtěla jako svobodná dítě, tak by to asi nepřežili a dostali by infarkt.
Ale i tak asi za dva roky, když jsem se seznámila s partnerem, tak za půl roku jsem byla těhotná. Samozřejmě to bohužel vůbec nebylo plánované, i když já jsem si stále v duchu říkala, že kdybych náhodou otěhotněla, tak dítě si rozhodně nechám, i kdyby se se mnou partner rozešel. Naštěstí to ale všechno dopadlo skvěle a partner se se mnou nerozešel a už jsme spolu pět let. Nyní čekám druhé dítě jsem¨. A opravdu hodně založená na rodinu a jsem velice perfektní máma. Alespoň si to o sobě myslím a navíc mi to také každý říká. Pro rodinu a pro děti udělám úplně všechno, první poslední. Myslím si, že pro své děti by máma měla opravdu toho hodně obětovat, a to hlavně pokud jsou ještě malinké.