Pokud se má člověk nechat u někoho zaměstnat a pracovat pro něj, pochopitelně tak nečiní z pouhé dobré vůle. Pracuje proto, že potřebuje peníze a ty si většina z nás nezajistí jinou cestou než prací.
Co z toho vyplývá? Logicky to, že už když se člověk o práci uchází, chce vědět, kolik za ni dostane. Aby zvážil, zda mu to stojí za to, a aby také věděl, s čím může v případě, že tu práci vezme, počítat.
A protože to chápou i zaměstnavatelé, je naprosto logické, že se člověk dozví, jakou bude dostávat hrubou mzdu, a případně i to, jestli a za co mu budou náležet dejme tomu nějaké prémie a jiné příplatky. A je na onom potenciálním zaměstnanci, zda to akceptuje nebo ne.
Ovšem i když zaměstnanec onu hrubou mzdu zná, pořád ještě není jisté, že bude spokojený, až dostane výplatu. A sice proto, že zaměstnanec nedostává mzdu hrubou, ale čistou. Tedy nedostane to, co mu je zaměstnavatel všechno skutečně ochoten vyplatit, ale dostane takové peníze teprve poté, co je proveden výpočet čisté mzdy a co jsou z hrubé mzdy strženy všechny povinné odvody. Mezi které patří nevyhnutelně daň z příjmu a zdravotní pojištění, ale nejednou i další srážky.
Takže zaměstnanec nakonec dostane znatelně méně. A to i tehdy, když má předpoklady pro uplatnění nějaké slevy na dani z hrubé mzdy, jako je dejme tomu sleva na poplatníka, sleva na vyživovaného manžela, sleva na vyživovaného manžela ZTP/P, sleva pro invalidní důchod, sleva pro držitele průkazu ZTP/P, sleva pro studenta, daňové zvýhodnění na první, druhé, třetí a další dítě, daňové zvýhodnění na první, druhé, třetí a další dítě s průkazem ZTP/P a podobně.
Člověk se tedy musí smířit s tím, že nedostane tolik, kolik pro něj zaměstnavatel určí. A může být vlastně rád, že nevidí to, co se z pro něj určených peněz všechno strhne ještě dříve, než vznikne onen údaj zvaný hrubá mzda. To by teprve leckomu hnulo žlučí!